Den jako každý jiný...

"To jsme to zase čapli,"
byla oblíbená věta mýho táty
pokaždý
když se svojí družkou
úspěšně dokončili okružní jízdu
postarším favoritem
po místních hypermarketech
vedeni dží-pí-eskama
slevovejch letáků
zacílenejch
aby utratili i to málo
co jim zbejvalo z důchodu
po zaplacení nájmu.
 
Ale v ten obyčejnej červnovej pátek
se tátovi zachvělo srdce
druhým infarktem
jako okvětní lístky sedmikrásek
v jarním povětří
jako se zachvěje opuštěná labuť
před nástupem zimy
než umklo docela.
 
Zvláštní
jak konce bývají neuvěřitelné
svojí obyčejností
vždyť
i tvoje vypiplaný jahody
který jsem nosil
jako úplatky na "jipku"
sklidili slimáci
a i stát
ušetřil pár tisícovek
na důchodovým účtu
v ten den
kdy se ti zastavilo srdce...