O těch hnusnejch věcech

Vzpomínky na Silvestra jsou vesměs podobné. Neříkám, že jsou úplně stejné, ale většinou se vzpomínky na tenhle den smrsknou na vycházku, chlebíčky, skleničky, přátéle a veselí a půlnoční polibek. Jak říkám většinou. I o Silvestru se dějí krásné příběhy uložené v miniaturách.

      „To je zajímavý," řekla nedávno moje žena,

      „že o svojí bejvalý píšeš tolik básniček,

      když na tebe byla tolik hnusná?“

      A o mně, nenapíšeš skoro nic

       a zamilovanou žádnou?“

       Byl silvestr.

       Válel jsem se doma u televize a

       znuděně přepínal ovladačem

       a přitom otevřenými dveřmi do kuchyně,

        po očku sledoval, jak baletíš v kuchyni:

        jednohubky, chlebíčky, nádobí do myčky,

        vyndat prádlo ze sušičky

       a do toho všeho si prozpěvuješ nějakou melodii.

       Úplně samozřejmě pro nás děláš tisíce

       (pro mne neviditelných věcí),

       a mně často ani nedochází,

       jak jsi úžasná…

       Měl bych Ti více říkat a psát

       jak moc Tě mám rád,

       že jsi slunko mých šedivých dní

       vlídný přístav pro pohrobka sídlišť,

       jako jsem já…

       Jen o těch hnusnejch věcech

       se mi prostě po nocích píše

       tak nějak líp

                            MILÁČKU