"Že prej dlužila, jen pár tisícovek z nájmů...

(...)  až majiteli došla trpělivost, (vystěhoval nábytek) a všechny jejich věci z bytu, do jakýsi ubytovny...

a oni skončili
tejden před svátkama v azyláku
v úplně jiným městě (bez peněz, bez práce),
protože z tý dálky dojíždět nešlo," volala ti Lída
co se už pár let neozvala
až dnes - drsná...
*    *   *
Z představy jejích tří dětí bez domova
vánoc a dárků čišel jenom smutek
uloženej právě tak hluboko
jako vzpomínka na jeden večer -
když jsem byl ještě docela malej kluk
zapomněla se naše máma (kdesi)
na nějakým ze svých opileckých výletů
a já celej večer čekal (s bráchou)
pod dětskou rukou
neuměle ustrojeným stromkem
kdy se konečně vrátí
(třeba s nějakým dárkem).
*    *    *
Nepřišla tehdy - až na první svátek vánoční,
aby donesla spolu s chlastem
jakýsi kulatý žvejkačky
co se daly sehnat v kdejaký hospodě
(dodneška) - v průvanu roků
cítím ten ledovej závan větru - Lído
pod košilkou vzpomínek
tak trochu zapomenutýho dětství.