Díky devítce ze zálohy...

Dnes něco málo - o nás chlapech...Díky devítce ze zálohy, jsem právě zastavil na Andělu...............

...a z okna Hloubětínský devítky, pozoroval to dnešní uspěchaný ráno.
Když  v tom, pojednou zleva - uvidím blondýnu.
Poctivý čtyřky se jí mačkaly v dekoltu těsnejch, červenejch šatů.
Jak tak opatrně přecházela po kolejích, nebylo co vytknout.
Nádherně dlouhý nohy, boky, prostě všechno, jak má být.
V té chvíli se naše pohledy, na malý okamžik setkaly.
Jenže ten můj - sklouzl níže, až do jejího výstřihu.
Všimla si TOHO a chápavě se usmála.
"Doprčic," říkám si, kvůli takovejm ženskejm
chlapi opouštěj svý domovský stáje klisen
a dobrovolně se nechávají ořezávat
(podobně jako gyros, vedle ve stánku u vietnamčíka)
v nekončících rozvodech, nebo na stárnoucí kolena
obrážej fitka (v domnění), že s novým faceliftem
a pod teplákovkou zataženým břichem
prožijou nějakou tu druhou mízu -
vstříc prvním infarktům.

"Hmmm...tak dneska by to šlo," polknul jsem na sucho
a rozechvělou rukou zavřel dveře. Jenže dál - už nebylo nic.
ONA - pospíchala kamsi k metru...a já, jemně cinknul
(a tramvaj co pamatovala Husákovy děti v kočárku)
se stočila kamsi doleva k Arbesáku
umazat další - obyčejnej kruh.