"Hele, bacha na toho bezďáka...
„A co se stalo?,“ ptal se nechápavě.
„Zasmradil mi celou tramvaj, dobytek jeden, doslova se roztejkal do sedaček
a ještě ani nechtěl vystoupit. Tak jsem ho vyhodil!“ líčil rozlícený muž v uniformě.
„No... tak dík,“ řekl Petr a nevzrušeně zavřel dveře, aby popojel malým obloukem dále do smyčky kde na celou věc rychle zapomněl.
Byl zrovna takovej - ten prosluněnej, mrazivej den
na kterej se tak hezky dívá z tepla obýváků, anebo vytopený horský chajdy
s krbovkama obloženejma baterií bukovýho dříví a lahvinkou dvanáctiletý skotský po ruce.
Trochu se zasnil.
„Odjezd z konečné za jednu minutu,“ vyrušil ho náhle ten nejméně oblíbenej
ženskej hlas z palubního počítače kabiny. Byl čas. Zvolna popojel ke sloupku zastávky
a v proskleném, ale jinak před nečasem nijak nechráněném přístřešku ho uviděl.
Na ojíněné lavici se choulila prokřehlá bytost v modrý bundě
/která snad i mohla na podzim majitele trochu zahřát/
ale dnes připomínala schoulený zvíře v neovladatelným třesu, zahnaný do posledního kouta zoufalsví. A i když jich za ty roky viděl stovky, odvrátil zrak.
Nedokázal by unýst ten pohled.
No jo vlastně... ten bezdomovec sakra, co ho kolega před chvílí vyhodil, uvažoval.
Někde četl, anebo nejspíš slyšel, že veškerej náš život
/snad kromě zrození, neboť rodiče si nevybíráme/vše čím jsme
s kým a kde jsme, není nic jinýho než součet množin našich rozhodnutí.
Všech špatnejch a dobrejch voleb našeho života. Odrážejících se v realitách našeho bytí.
Ale o tom ten rozklepanej modrásek, neměl jistě ani tušení. Chtěl jen přežít další den.
Jen najít svůj kousek tepla.
Tohle všechno se mu v tý chvíli honilo hlavou. V tý kraťoučký chvíli, než
dojel ke sloupku zastávky, kde na přístrojový desce navolil předvolbu otvírání -
pro všechny dveře soupravy.
Petr Švarc
Jistota
V blíže neurčené budoucnosti spálí slunce v termonukleárních reakcích většinu svého vodíku a následně dramaticky zvětší svůj objem do podoby...
Petr Švarc
"To nemyslíte vážně, pane učiteli?"
ozvalo se z davu nastupujících študáků - směrem k řidiči, který pod mým dohledem v zácviku, právě vymetal napěchovanou pětadvacítkou ranní Holešovice...
Petr Švarc
Stačí se podívat...
"Ramena máš pořád široký a útlej pás v bocích /malej a pevnej zadeček/, ale jak se otočíš na bok, tak je to průser!" řeklas mi tuhle při oblíkání na šichtu...
Petr Švarc
A tuhle zas v rádiu...,
že dle jakéhosi výzkumu na Kolumbijské univerzitě v New Yorku o jejíž existenci nemá většina z nás ani tušení vyplynulo...
Petr Švarc
"Až se rozsvítí vaše číslo...,
můžete klidně jít do otevřený kabinky," všimla si naší váhavosti vedle sedící milá blondýnka v čekárně na mamograf.
Petr Švarc
Hanka byla ve věku, který se u žen neříká...
a ani není slušný se ptát. Usměvavý sluníčko ve vrátnici vozovny, co už pár roků vyprovází naše uspěchaný kroky k domovům.
Petr Švarc
"Ty už sis v životě na něco vydělal, mladej...,
že můžeš čmárat po tramvajích a ničit sedačky, co?!" zahřmělo ze salónu té - trojky, sotva jsem dobrzdil před Primou k Palmovce.
Petr Švarc
Bílá vdova
"Tak mi přišla třetí exekuce na manželku!" odevzdaně hlesnul kámoš sotva jsem si stačil zamíchat kafe v jeho opuštěný, nevytopený kuchyni.
Petr Švarc
"Připomínáte mi mýho vnuka, víte?"
"Pořád se někde toulá," vyprávěla starší paní v důchodu - asi tak "třicetiletýmu klukovi" ve vestibulu metra na vysočanský...
Petr Švarc
Dál od slepých ramen
"Miluju tě Bobíšku - vííš? A jednou chci bejt celá tvoje! Jakože poprvý - chápeš?" slibovala mi kdysi jistá slečna vahou citů svých necelých šestnácti let.
Petr Švarc
Slunovrat
(báseň)*********************************************************************************************
Petr Švarc
Nacvičeným pohybem
Dojedla banán (olízla rty) a vypnula solárkem pěstěný trojky, vědoma si svých předností, nacvičeným pohledem samozvané madony přehlédla kupé...
Petr Švarc
Mizící svět
"Ty andělíčky - co jsem namalovala barvama na sklo, na tabulky vchodovejch dveří vezmu taky," volalas na mě z předsíně, zatímco kolem nás se bořil svět...
Petr Švarc
Tizian rozdrtil rumělku...
s ohnivě červenou a usilovně míchal - nebylo snadné zachytit odlesky jarního slunce - v záplavě prstenců té rusovlásky, jedoucí v tramvaji přede mnou.
Petr Švarc
Christián, byl typickej floridskej černoch...
kterej před léty v americe zbouchnul strejdovu dceru Pavlínu, když za ním kdysi přiletěla na rande - na inzerát...
Petr Švarc
Už to nedohonil...
Vyběhl ze dveří Palladia a ještě z protější strany ulice volnou rukou mával, ať na něho počkám, zatímco v druhý se snažil udržet dvě plastový krabičky s jídlem, jaký dostáváme s sebou domů.
Petr Švarc
"Že prej dlužila, jen pár tisícovek z nájmů...
(...) až majiteli došla trpělivost, (vystěhoval nábytek) a všechny jejich věci z bytu, do jakýsi ubytovny...
Petr Švarc
Cesta jménem domov
"Červenej klíč, je od bytu...přední a zadní vchod (modrá a žlutá), černej bude sklep a tenhle malej - to je schránka," odečítal do vzduchoprázdna panelákovýho bytu.
Petr Švarc
Díky devítce ze zálohy...
Dnes něco málo - o nás chlapech...Díky devítce ze zálohy, jsem právě zastavil na Andělu...............
Petr Švarc
Echa života
"Jednou takhle nahážou do pytlů i naše věci a odvezou na smeťák," zoufala sis, po asi týdenním balení...
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 64
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 786x