"Ramena máš pořád široký a útlej pás v bocích /malej a pevnej zadeček/, ale jak se otočíš na bok, tak je to průser!" řeklas mi tuhle při oblíkání na šichtu...
Zlobil jsem se jen naoko -
vždyť stačí se podívat do zrcadla na počínající pivní břich
umně maskovaný ležérností volný košile uniformy
benefit sedavýho zaměstnání nepravidelnýho turnusu
večer co večer nejradši bílej sex
umění přiznat si fotrovský roky.
(...)
„Pocem, ty můj avatárku!“ usmála ses omluvně.
„Až večer přijdeš - budu na tebe čekat miláčku!“
a polibek na cestu, jako záloha
ty můj avatárku...
V akci ložní prádlo na dvojlůžko
/v kobaltově modrý/
s bílejma hvězdama navrch
vykoupit si navzájem svý ústupky
vždyť i já mám v košíku zašitou zelenou tullamorku
/tak co?/
„Doma je hned vyperu a povlíknu
a navečír je spolu prubnem, co říkáš?“
slibuješ tajnosnubně a vánoce by mohly začít.
Na druhej den jsem skáknul na sádky
pro čerstvýho kapra
/ne/žádnýho umučenýho chudáka
co se tejden hrkal v třeboňskejch kádích
pro poslední ránu z milosti
nějakýho retarda před kauflandem.
A pak už volná jízda v kuchyni
odpíchnutý Rittberger: naporcovat podkovičky
vnitřnosti s hlavou na polívku, vykostit steaky
z ocasu /co jsem okoukal od Pohlreicha/
trojitý Salchow obalování a konečně je tu finále -
můžeš přijít, neboť i sasík musí dopoledne o vánocích do práce.
„Není ti něco?“ ptáš se starostlivě hned ve dveřích.
„Nic, co by?“
„Tak se jdi podívat do zrcadla, jseš celej bledej.
Vypadáš jak... Avatar!“
Povlečení v noci asi pustilo barvu
v zrcadle na mě zírá mrtvolně šedivá, namodralá hlava avatara.
Hned mi přišlo divný, proč prodavačka na sádkách
přála hezký vánoce tak procítěně a více než obřadně
právě jenom mně.
