Christián, byl typickej floridskej černoch...

kterej před léty v americe zbouchnul strejdovu dceru Pavlínu, když za ním kdysi přiletěla na rande - na inzerát...

dneska seděl u stolu - vedle mě
a baštil bramborovej salát s řízkem
a otíral si z černý pusy
bílou pěnu gambrinusu.
Byl by to docela komickej
důkaz globalizace nebýt toho
že se jednalo o smuteční oběd
na strejdově pohřbu.
 
 *   *   *
Vypadnul jsem na chvíli ven
pryč od těch smutečních kondolencí
a havraních obleků
trochu vydejchat ten těžkej úděl
nevyhnutelna.
A zatímco jsem sbíral
mezi zažloutlým listím
kaštany pro štěstí
ze dveří hospody vyběhl malej,
snědej, kudrnatej kluk
a houknul na mne: „Ahóój,
já jsem Sebastián - chceš si hrát?"
a podíval se na mne tázavě
těma nádhernejma hnědejma očima
ze kterejch se /alespoň se mi to tak zdálo/
jakoby na chvíli odrážel
i strejdův šibalskej pohled.