Vánoce - jistě svátky, kdy se člověk vnitřně zklidní, sejde s rodinou a bilancuje. Jenže někdy, to může být i jinak.
Nebylo to žádné hrdinství - prostě jen zestárla
sama (v) sobě si zbyla
v garsonce na třetí etáži (bez výtahu)
kde každý schod bolí více, když mladí nejezdí
a všichni co jí kdy byli drazí
u m ř e l i
neviditelná pro svět - podobná obtížnému hmyzu
"zavři dveře ať něco nechytíš"
/někdy vídal tyhle bolavé duše postávat za oknem/
možná jen volaly o pomoc - víš
to se pak lehko zabloudí
tohle všechno se mu teď honilo hlavou
když ji našel na chodbě
bolestí stočenou pod schody
pod šedivou hlavou vlasy slepený krví
/deset minut v kamizolce života/ viděl ten film
jak málem zestárnul s ní, než přijela záchranka
"bude to dobrý" slyšel sám sebe
s m i l o s r d n o u lží
jenže nikdy mu nešlo rozkrojit jablko
s hvězdou /ten pohled by neunesl/
ale tohle...
* * *
"jste její příbuzný?"
zeptala se ve svém letu sestra
když jí odpoledne objevil v nemocnici
obklíčené pražskými hřbitovy /soused/
"počkejte si...zavolám doktora"
"její mozek už byl mrtvej...táto," volal mi pak
rozklepanej z auta před vrátnicí
dneska víc, než kdy jindy dospělej
jenže žádní andělé na kúru
(jen od severu zvlněná zronta) sčesává pěšinku
dalšímu uspěchanýmu pátku...bude večer
a jako jindy krev v žilách se rozsvítí ulice
to jenom ve ztemnělých oknech
do dvora garsonky, už není kdo by zapálil
čtvrtou svíčku posledního adventu
vánoc staré paní
