"Támhle, co stojí ta opuštěná výloha - vidíš?
měla babička kadeřnický salón.
A tady - mi koupila bílý kožich,
kozačky a červený klobouk, když mamka umřela.
Semhle mě pak kluci, (úplnou modelku) zvali na pohár,"
ukazuješ na jakousi zaplivanou hernu
uprostřed ztichlého Žambereckého náměstí
na sklonku tohoto října.
Zdviháš ze země vzpomínky
jakoby to byly nějaké prastaré úryvky
za zapomenutých listů paměti herbáře.
A pak - je jeden po druhém (lístek po lístku)
pečlivě ukládáš do knížky
do krajiny
za svalem srdečním.