Petr Švarc
- Počet článků 64
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 786x
Seznam rubrik
Petr Švarc
Výhodná partie
"ASI BYS CHTĚL MÍT JEŠTĚ SVÝ VLASTNÍ DÍTĚ, CO?" vystřelila přímo na můj solar plexus, jistá stále ještě (vdaná) paní asi tak v Kristových létech...
Petr Švarc
(Ne)manželský trojúhelník
"DIVNÝ...CO?",žárlím na ženskou se kterou jsem, ještě "NIC" neměl...,mi nedávno říkal jeden můj kolega......
Petr Švarc
Rodičovský povzdech...
"TY TOMU TAK ROZUMÍŠ!"utrousil ke mně jedovatou poznámku náš čtrnáctiletý synek,když jsme mu k narozeninám místo dárku dali...
Petr Švarc
Metuzalém z nádraží
Když jsem před lety dělal na dráze, jeden můj kolega, zachovalej šedesátník, říkával: "Všechny ty kecy..."
Petr Švarc
Neznámé rusovlásce...
Dokonce ani tohle zasněžený ráno... mi nezaručí naději... stát se oběžnicí tvého slunce..................................
Petr Švarc
Co zůstane...
"TO JE VAŠE," řekl doktor. V ruce modrý sáček, tak do dvou kil.........................................................................
Petr Švarc
Chvilka na I.P. Pavlova
"JEŽÍŠ JE S TEBOU. Je to tvůj taťka, kterej o tobě všechno ví." Tyhle a podobný věci vykřikoval asi pětatřicetiletej týpek s kytarou na krku, na Pavláku, a evidentně se snažil zaujmout přítomnej dav...
Petr Švarc
U krbu...
"Jako bys pálil jejich duše," řeklas, když jsem spálil věci z pozůstalosti, znáte to pár věcí, veteš co zabírá místo...
Petr Švarc
Večer po letech...
"VÍŠ,JAK SE CEJTÍM?", povzdechla si včera moje žena. "Jako, když ti bylo dvacet mohl jsi pořád! Posloucháš mě?"
Petr Švarc
Ty básně si nekupujte...
"Ty básně si nekupujte..., jsou takový divný," radil mi prodavač v knihkupectví, když jsem listoval dosud nevydanou knihou jistého básníka...
Petr Švarc
(Ne)obyčejný příběh
"PŘIPOMÍNÁTE MI MÝHO VNUKA, VÍTE? Pořád se někde toulá," vyprávěla paní v důchodu asi tak "třicetiletýmu klukovi" ve vestibulu metra na Vysočanský...
Petr Švarc
Co stihnou jenom ženský
Na tramvajové zastávce se dá ráno stihnout spousta věcí. Hlavně ženy a dívky mají velký "talent". Malá báseň...co stihnou jenom ženský...
Petr Švarc
O těch hnusnejch věcech
Vzpomínky na Silvestra jsou vesměs podobné. Neříkám, že jsou úplně stejné, ale většinou se vzpomínky na tenhle den smrsknou na vycházku, chlebíčky, skleničky, přátéle a veselí a půlnoční polibek. Jak říkám většinou. I o Silvestru se dějí krásné příběhy uložené v miniaturách.
Petr Švarc
Dokud ještě dýchám...
To po /kouskách/... jak prorůstáme životem den po dni,vlásek po vlásku... ve staženém hrdle... ten pradávný údiv. To jak sílí v nás ta řeka...co se bojí ranních přílivů...blízkého pobřeží
Petr Švarc
Věčnej tramvaják - Příliš podobní vlakům
Každý píše nejčastěji o tom, co zná. Najdete to u všech píšících okolo sebe. Není proto divné, že si za témata často volí svá zaměstnání. Pohled na svět skrze sebe. Já jsem tramvaják. Dívám se na svět přes kabinu tramvaje - a začínám svůj nedělní vstup popisem, co jsme po letech vlastně zač. Každá práce má svoje, a to svoje je, že se Vám práce dostane pod kůži a do krve, a do duše. Žijete s ní - a vidíte plusy a mínusy.
Petr Švarc
Cestou do práce
Při pohledu z okna na šedivou beznadějnou mlhu, kdekoho napadne, jak nádherné bylo léto. Tady je malý střípek z toho mého...
Petr Švarc
Dokud je čas
"AŽ SE ROZSVÍTÍ VAŠE ČÍSLO, MŮŽETE JÍT KLIDNĚ DO OTEVŘENÝ KABINKY", všimla si vedle sedící milá blondýnka naší váhavosti v čekárně na mamograf...
Petr Švarc
Naposledy
Neberu dnešní slavnostní den jako ostatní. Ne pro význam, politiku, oslavy, někdy i pro volno – pro mě po něm začíná vánoční šílenství, bolavé šílenství, zmatek a myšlenky, na jejichž konci se narodí bolest a křeče z vlastní beznaděje. Protože takhle to někdy mezi lidmi chodí a bolí.
Petr Švarc
Středohoří
Miniatura. Pamatujete, jak na konci října bylo teplo, skoro zase babí léto, na těch pár hodin. Nedávno mi přišlo, že teplo přijde zas, ale spletl jsem se. Některé vzpomínky prostě znovu neožijí a stanou se stránkami v kronikách životů. Tohle je vzpomínka na poslední teplý den - po něm přišla zima a déšť. Jako by něco doopravdy skončilo.
Petr Švarc
Druhý dech
Miniatura. Co bych měl o ní říct? Dost často myslím na Beatníky, na tu jejich svobodu, rozervanost, na myšlenky a jejich způsoby ve všech směrech. Na tu krásu slov, která prýští z člověka jako pramen studánky a teče do neznáma, aniž by slova věděla, jestli se spojí s jinými, nebo osamněle vyschnou na stráni, poté tiše čekajíc na oživení.
| předchozí | 1 2 3 4 | další |
